Zpět k článkům

Služba Revive Israel

© 14/4/2017 Služba Revive Israel

Židovské kořeny – 3. část

V první a druhé části jsme definovali kořen, o němž diskutuje Pavel v Ř 11. Asi jste si všimli, že jde o kombinaci tří ze čtyř tradičních definic, které se objevily v dějinách církve (viz konec první části). Jak to ale, že kořenem není sám Ježíš? Jistě – Ješua je zdrojem a základem všeho, je tím, skrze nějž a pro nějž bylo vše stvořeno! (Ko 1,16) O to však v Ř 11 nejde. Verš 18 jasně ukazuje, že se zde vyučování týká správných vztahů mezi různými skupinami lidí v Mesiášově těle, nikoli identity a božství Ješuy.

Aplikace pro současnost

Mějte úctu ke svým kořenům! Mějte úctu k těm, kteří vás předešli a přinesli vám evangelium!

Na mnoha místech nás Bible učí úctě k těm, kteří nás předešli ve víře, kteří se postavili na stranu pravdy a své svědectví zpečetili smrtí. List Židům 11, počínaje spravedlivým Abelem, mluví o „oblaku svědků“ (viz Žd 12,1 ČSP) – dlouhém seznamu starozákonních „svatých“, z jejichž svědectví a pamětí se máme učit a mít je v úctě. Desatero nás učí, jak je důležité ctít matku a otce. Apoštol v Ř 11 se však vyjadřuje konkrétněji: římští křesťané – křesťané z pohanů – měli mít v úctě Židy, které měli mezi sebou. Ti totiž reprezentovali jeruzalémskou církev, první apoštoly, jejichž prostřednictvím Římané přijali křesťanskou víru, a biblické dějiny Izraele.

Napsal by však Pavel totéž, kdyby žil dnes? Po dlouhé přestávce, která trvala asi tisíc šest set let, lze v těle Kristově opět rozpoznat židovský „ostatek“. Použijeme-li metafory s olivovníkem podle Ř 11, existují dnes židovské větve (a je jich stále víc!), které byly z milosti „znovu naroubovány“ do svého vlastního olivovníku (11,23). A co víc, mnozí z nás žijí v obnoveném, nezávislém státě zvaném „Izrael“ v Zemi zaslíbené našim biblickým praotcům, čímž reprezentují naplnění mnoha biblických proroctví. Jsme však stejně úzce spjati s kořeny jako ony židovské „větve“ v 1. století?  „Vyzvání“ nám dnes apoštolovo varování stejně jako tehdy? Ano i ne….

Nejprve „ano“: na závěr vyučování v Ř 11 prohlašuje apoštol o tělesných potomcích praotců (Abrahama, Izáka a Jákoba atd.):  Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná (v.29). My židovské větve jsme dosud těmi potomky, takže ať jde o jakýkoli dar a povolání, jakoukoli „zakořeněnost“, kterou reprezentovala identita židovských věřících prvního století, je to stále něco, nač si dnes mesiánští Židé mohou činit nárok. V našich organizacích, v Zemi i v plnosti mesiánské víry reprezentujeme pokračování úplné škály biblických zaslíbení a smluv i spřízněnost s nimi.

Je tu však také „ne“: totiž situace, která je ve srovnání s prvním stoletím velmi odlišná, ba obrácená. Tehdy Pavel křesťany z pohanů napomínal: „Nezapomínejte, co dlužíte Židům a jeruzalémské církvi – od nich jste obdrželi evangelium!“ Běhen posledních několika pokolení, kdy dochází k probuzení v podobě mesiánského židovství, se drtivé většině židovských věřících dostává lásky, svědectví, vyučování, výcviku atd. od pohanů a od jejich církví. Mohli bychom říci: před dvěma tisíci lety dal Izrael život církvi, dnes však církev dala a dává život obnovenému Izraeli!

Myslím, že kdyby apoštol psal dnes, napomínal by možná mesiánské Židy pro určitou povýšenost vůči církvi, s níž ji dávají najevo: „My jsme ty přirozené větve, my máme ke kořeni nejblíž; já jsem sice uvěřil mezi křesťany, ale teď znám něco lepšího, teď nacházím svou identitu jako mesiánský Žid a s církví už nemusím mít nic společného!“ Říkám to proto, že taková tendence - izolovat se a naprosto se neztotožňovat s „křesťanstvím“ nebo „církví“ - se mezi některými mesiánskými Židy opravdu objevila; někteří dokonce mluví o „dvojí ekklesiologii“, jako kdyby existovaly dva olivovníky. Vzhledem k protižidovským postojům a učením v dějinách církve může tato tendence vyvolávat porozumění a dokonce sympatie. Musíme však bojovat proti úsilí jakkoli tento postoj legitimovat nebo institucionalizovat. Náš Mesiáš, Král a Spasitel je Žid; židovští apoštolové dali život prvotní církvi a ta představuje jediný organický celek – olivovník, jenž dále roste a rozpíná své větve mezi národy. Protože pevně věříme v existenci mesiánských židovských sborů, věřím i já tomu, že by k nám apoštolovo napomenutí mělo mluvit; že nás zavazuje zůstat ve spojení s těmito pohany (a jejich církvemi), skrze něž jsme - když nastal náš den – obdrželi křesťanskou víru v Mesiáše.

Proto musíme všichni – jako Židé i jako křesťané spojení v Mesiáši – brát toto varování před pýchou velice vážně! List Římanům 11,11-15 nám jasně říká, že se naše obnovené vštípení do olivovníku, které přirovnává k vzkříšení z mrtvých (v. 15), stane velkým požehnáním pokladů evangelia a smíření pro všechny národy!


Kdo je Izrael?

Ariel odpovídá na otázku, která byla předmětem diskusí od dob prvních věřících - „Kdo je Izrael?“. Anglicky ZDE 


Potřebujeme pomoc angličtinářů!

Máte-li zájem se praktičtěji přidat, vězte, že zrovna hledáme další dobrovolníky pro přepis našich anglických videí. Vše co potřebujete je: znalost angličtiny, přístup k počítači s internetem, základní dovednost při psaní na klávesnici a čas. Tato práce nám umožní přidat normální i skryté titulky v dalších jazycích. Pokud máte zájem o dobrovolnictví v této oblasti, ozvěte se prosím Sáře. Děkujeme vám!


Zpět