Zpět k článkům

Služba Revive Israel

© 7/4/2017 Služba Revive Israel

Židovské kořeny – 2. část

Jsou-li prvotiny svaté, je svaté i těsto; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve. – Římanům 11,16 (Český studijní překlad)

Máme tu dvě paralelní – či doplňující se – metafory: jednu o chlebě, druhou o kořenech/stromech. Při povrchním pohledu se druhá metafora o kořenech a větvích podobá té první, avšak její důraz je ve skutečnosti zcela jiný: těsto a zbytek várky jsou vesměs ze stejného „materiálu“, jenom je jeden kus oddělen od zbytku; s kořeny a stromem je tomu ale jinak! Strom tvoří organický celek, takže nelze vytáhnout pár kořenů a v zastoupení celého stromu je předložit Hospodinu! Je-li třeba přinést oběť ze stromu, bude ji tvořit ovoce, ne kořeny. Pointou podobenství je skutečnost, že kořeny chronologicky předcházejí větve a že vše, co přichází později, vyrůstá z kořenů a je jimi tudíž historicky I organicky neseno. Je-li tedy tento kořen „svatý“, pak musí být svatý I celý strom, který z něj vyrůstá. Stejně jako v metafoře o chlebu není nijak těžké přijít ze souvislosti na to, že se Pavel obrací v prvé řadě ke křesťanům z pohanů, ne k židovským věřícím. V 9. - 11. kapitole mluví hodně o ostatku Izraele, o židovské církvi. Kdybychom se tu tedy teď měli zastavit a definovat kořen, bylo by to něco jako „ostatek židovských věřících, obzvláště jeruzalémská církev, jež v sobě nese úplnou zásobárnu všech svatých zaslíbení, která Bůh dal zbytku Izraele, a jež má v olivovníku Boží rodiny precedentní postavení v tom, že tito věřící ze Židů přišli jako první – před pohany“.

Nyní jsme připraveni studovat další verše, které hovoří více o kořeni, a všimnout si, jak se tato definice vyostřuje: 

Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene i tučnosti olivy, nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe. - Římanům 11,17-18 (Český studijní překlad)

Především pamatujme, že je tu vše jasně obrazné – ten olivovník je jen metafora! Vše, co o tom Pavel potřebuje říci, se týká skupin lidí. Definuje tři druhy větví a mluví o jejich vzájemném vztahu: větve uváděné v druhé osobě znamenají křesťany z pohanů, které Pavel napomíná, aby se nepovyšovali nad druhé dvě - v obou případech židovské - skupiny větví: větve představující mesiánské Židy a vylomené větve, které představují Židy nevěřící. Potom Pavel římským křesťanům připomíná, že oni jsou něco jako větve z „planého“, nešlechtěného stromu, jež byly „naroubovány na jejich místo a staly se účastníky kořene i tučnosti olivy“. Máme tu obdivuhodný, ale nijak jasně definovaný kořen; uvádí se jen to, že jak židovské, tak pohanské větve stromu mají účast na jeho tučnosti. Další věta nám však důkladně napoví: Písmo zde stanoví jasnou rovnocennost – či blízký vztah – mezi židovskými větvemi a kořenem, neboť povyšování se nad židovskými větvemi klade na roveň nechápavosti vůči přírodě a identitě kořenů, které nesou celý strom.      

Římští věřící z pohanů měli možnost vidět židovské větve – jak ty na stromě, tak ty vylomené – a mít s nimi zkušenost. Při životě v římské metropoli to patřilo k jejich každodenním zážitkům. Ale jeruzalémská církev? Národ v Izraeli, s nímž Bůh uzavřel smlouvu? To vše jim pravděpodobně připadalo jako velice vzdálená, neosobní skutečnost. Jen se nad tím zamysli: průměrný pohan v Římě, když uvěřil, se prostřednictvím ryzího, prostého evangelia milosti a víry v Ješuu ocitl v tom stromě… Bylo (a dodnes je!) možné, že takový křesťan naprosto neměl a nemá ponětí o předešlé, židovské přirozenosti právě toho stromu, do kterého byl vštípen. (Ř 11,25) Tato „judaističnost evangelia“ je možná křesťanovi úplně utajena, jako nějaký kořen zakopaný v zemi! Právě proto o něm Pavel mluví jenom jako o „kořeni“ a ne o „kmeni“: nevidíme ho, nemáme obvykle možnost se ho dotknout – a pokud se nám nedostává určité míry vzdělanosti nebo zjevení, pak třeba ani nevíme, že ten kořen existuje! To je důvod, proč verše 17-18 – kmen nekmen – přeskakují rovnou ke „kořeni“ a zdůrazňují, že židovské větve jsou mu rovnocenné: židovští věřící byli reprezentanty autenticky, „organicky“ pokračujícího spojení se vzdáleným, skrytým kořenem – a právě z tohoto kořene stoupá ona tučná, ze smlouvy plynoucí „míza“, která vyživuje a nese celý strom. 

Rozšiřme na závěr naši definici na ten „ostatek židovských věřících, obzvláště jeruzalémskou církev, jež v sobě nesla úplnou zásobárnu všech svatých zaslíbení, která Bůh dal zbytku Izraele, a jež měla v olivovníku Boží rodiny precedentní postavení v tom, že tito křesťané ze Židů přišli jako první – před pohany“. No - a jaký význam má tento kořen dnes pro nás? Právě na to se podíváme příště.

Předešlý blog si můžete přečíst zde.


Revive Israel mezi národy – aktualizace a rekapitulace

Děkujeme vám za modlitební podporu Tala a Roniho při jejich návštěvě České republiky minulý týden, i Codyho a Andrewa během jejich cest po Japonsku! Ašer s Betty brzy vyrazí také – na konferenci s jedním čínským vedoucím.  Společně – díky vašim modlitbám – napomáháme šíření Ješuova království po celém světě!

Podívejte se také na rekapitulační video o tom, jak Cody a Andrew prožili čas své návštěvy v Japonsku -  zde.


Jigdal Adonaj – Velký je Pán – Uctívání při Esteřině půstu

 Zde si poslechněte, co na Esteřině půstu pořádaném Revive Israel zazpívala skupina mladých chváličů.


Potřebujeme pomoc angličtinářů!

Máte-li zájem se praktičtěji přidat, vězte, že zrovna hledáme další dobrovolníky pro přepis našich anglických videí. Vše co potřebujete je: znalost angličtiny, přístup k počítači s internetem, základní dovednost při psaní na klávesnici a čas. Tato práce nám umožní přidat normální I skryté titulky v dalších jazycích. Pokud máte zájem o dobrovolnictví v této oblasti, ozvěte se prosím Sáře. Děkujeme vám!


Zpět