Zpět k článkům

Služba Revive Israel

© 29/1/2016 Služba Revive Israel

Lev z Judy

Ašer Intrater

Ješua (Ježíš) je popisován jako lev z kmene Juda. Obraz lva je znázorněním síly a vítězství a je obrazem Mesiáše, vítězícího krále.

Zjevení 5,5 - Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou.

Obraz lva také spojuje Ješuu s Jeho rodovou linií Judy a Davida. David je archetypem vítězného a podmaňujícího krále. Ješua byl potomkem Davida, který měl za předka Judu. Ješua disponuje autoritou krále nad zemí skrze Boží smlouvu s Judou a Davidem.

Popis Mesiáše jako lva z Judy ve Zjevení se odkazuje na požehnání Judovi v Genesis.

Genesis 49,9-10 – Mládě lví je Juda… Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice… Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení.

Postava Mesiáše pocházejícího z Judy jako podmaňujícího krále je prorokována v první knize Bible a zároveň v té poslední. Je to téma, které se prolíná od začátku do konce. Téma židovského „Lvího krále“ dává konzistenci celému biblickému vyprávění.

Slovo pro „poslušnost“ ve verši 10 je קהת (kohat), které má stejný kořen jako jméno Kehat, jež byl syn Léviho a děd Mojžíše. Takže i rodinné jméno kněžství nám připomíná Krále Mesiáše, který vládne nad lidstvem.

„Poslušnost lidských pokolení“ je prorockým náznakem na budoucí šíření evangelia, „aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy“ (Římanům 1,5, 15,18).  Skutečnost v Judově požehnání v Genesis týkající se „národů“, které poslouchají Boha a Jeho Krále, je ohromujícím svědectvím předurčeného Božího plánu.

Ješua je věčně popsán nejen jako řvoucí lev, ale také jako beránek vedený na porážku (Zj 5,6). Tento dvojí obraz Mesiáše, trpící služebník a dobyvatel, se opakuje v celém Písmu. Ješua je Božím synem z rodu Davidova (Římanům 1,3-4). On je králem Izraele a hlavou církve (Jan 12,13, Efezským 1,23).


„Nevzpomenu“

Francis Frangipane, výňatek

Dovolte mi, abych s vámi sdílel zkušenost. Jistý Boží muž byl obdařen objevným vhledem do života lidí. Během večerní bohoslužby sloužil presbyteriánskému pastorovi a jeho manželce. Tu noc došlo k mimořádnému slovu poznání…

Prorok promluvil k manželovi, odhalil jeho minulost, přítomnost a vhled do jeho budoucnosti. Pak se muž Boží se obrátil na služebníkovu ženu. Když začal mluvit o její minulosti, náhle se zarazil. Pak řekl: „V minulosti u tebe došlo k velmi vážnému hříchu.“ Žena, se svými nejhoršími obavami zbledla a zavřela oči. Shromáždění ztichlo a přestěhovalo se na okraj svých sedadel.

Prorok pokračoval. A zeptal jsem se Pána, „co to bylo za hřích, který spáchala?“ A Pán odpověděl: „Nevzpomínám si!“

Pán věrně dodržuje svůj slib: „Na tvé hříchy nevzpomenu“ (Izajáš 43,25). Ačkoli tato služebníkova žena mnohokrát požádala o pročištění, stále nemohla uvěřit hloubce Božího odpuštění. Kristus položil její hřích do moře zapomnění.  „Jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.“ (Žalm 103,12).

Oh, jaké závaží nosíme, jaké pocity viny a omezení nás stále poutají, protože neakceptujeme celkové a dokonalé odpuštění Boží. V Izajáši čteme: „Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu.“ (Iz. 43,25).


Předurčené partnerství

V této zprávě Ašer učí o Božím předurčeném vzoru spojenectví mezi Židy a pohany, národy a Izraelem spolu s cílem uvést Jeho království zpátky na zem. Pro sledování v angličtině klikněte ZDE!


Duch a vítr

Chaim Zingerman

Povahou Ducha je pohyb, stejně jako i větru. Ješua říká, že tak to je stejné i s věřícími:

„Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha“ (Jan 3,8)

Když nás Duch naplňuje, je to jako vítr vyplňuje na plachetnici plachtu. Jsme neseni Duchem, mocně se pohybujeme s Duchem, jsme dopředu poháněni Duchem. Ale sami sebe musíme nastavit ve správném směru, abychom zachytili vítr Ducha. Pokud plachetnice směřuje přímo proti větru, nebude se pohybovat vpřed. Ve skutečnosti se nebude pohybovat vůbec. To je nazýváno uzamčením „do želez.“ Ale v případě, že věřící nasměřuje svůj kurs s cílem chytit vítr, ten ho pak bude silně tlačit a ten pak zjistí, že je nesen mocí Ducha. „Ne silou, ani mocí, ale mým Duchem“ bude naše zkušenost.


Zpět