Zpět k článkům

Služba Revive Israel

©16/6/2012 Revive Israel Ministries

Sbor Apoštolů v Jeruzalémě

Téměř před 2000 lety byl v Jeruzalémě apoštolský sbor. Byl to úplně první sbor vůbec. Všechny další církve nebo sbory konec konců vyšly z tohoto prvního. Píše se o něm v knize Skutků, hlavně ve 2. kapitole. Tento sbor je vzorem pro všechna společenství víry a formuje také základ vize našeho sboru (Ahavat Ješua) v Jeruzalémě.

Tento první sbor byl „startovací čárou“ pro evangelium a dnešní společenství víry v Jeruzalémě reprezentuje „cílovou čáru“. Vracíme se do Jeruzaléma, abychom „dokončili závod“, který naši otcové začali. Evangelium vyšlo z Jeruzaléma do Judeji, Samaří a až na sám konec Země – Skutky 1,8. A dnes se vrací až z koutů Země do Samaří, Judeji a do Jeruzaléma.

Sbor ve Skutcích 2 cítil, že obdržel autoritu k nastolení Božího království zde na zemi. Toto velké „pověření“ přešlo z Ješuy (Ježíše) na Jeho učedníky a potom na celé společenství. Toto společenství bylo zanícené a úplně pohlcené touhou dokončit toto poslání. Tato vášeň hořící v jejich duších byla zažehnuta ohněm Ducha Svatého (Skutky 1,8; 2,2-4). Společenství ze Skutků 2 bylo posvěceno pověřením ze Skutků 1.

Jádro prvního sboru mělo pouze 120 lidí (Skutky 1,15). Toto číslo je překvapivě malé. Byly zde přece stovky tisíc lidí, kteří byli ovlivněni Ješuovou službou a „věřili“ v Něj. Přesto vše z toho obrovského množství byl pouze malý pozůstatek, který se setkával a aktivně spolupracoval, aby naplnil Jeho slova.

První učedníci nebyli jen zapálení pro Ješuovu vizi, prožili společně nadpřirozené vylití Ducha Svatého. Měli společnou zkušenost, která doprovázela společnou vizi. Tato společná, nadpřirozená, duchovní zkušenost zapříčinila zrod jejich sboru a jejich pověření. Založení církve a „vypuštění“ evangelia přišlo až po této zkušenosti. Bez ní by nebyla ani církev ani evangelium.

Porozuměli, že jejich zkušenost je podobná pomazání, které vždy padlo na izraelské proroky (Skutky 2,16-18). Mluvení v jazycích viděli jako rozšíření extatického projevu Starozákonních proroků (Numeri 11,29; I Samuelova 10,5-6), a kázání evangelia jako pokračování jejich proroctví (Izajáš 61,1-2; Zjevení 19,10). Žili tuto zkušenost v každodenní modlitbě, uctívání, proroctví, kázání, vyučování a v mluvení v jazycích (Skutky 1,14; 2,40-47; 4,31).

Jejich společná vize a společná zkušenost způsobila, že první učedníci učinili mimořádný vzájemný závazek partnerství a lásky. Jejich shromáždění zahrnovalo hluboké smluvní vztahy plné loajálnosti a integrity.

  1. Společenství – Neustále jedli spolu jeden u druhého (Skutky 2,46)
  2. Štědrost – Prodávali domy, aby mohli dát (Skutky 2,45; 4,34)
  3. Svatost – Hříšníci na jejich setkáních padli mrtví (Skutky 5,5; 10)
  4. Zázraky – Boží bázeň vedla k obrovským uzdravením (Skutky 2,42;5,11-12; 9,40)
  5. Jednota – Byli jednoho srdce a jedné mysli (Skutky 1,14; 2,1; 44; 46; 4,32; 34)

Toto rané společenství bylo založeno na třech základech: vize království, duchovní moc a smluvní vztahy. Učedníci byli zapálení pro všechny tři elementy.

Vnitřní jádro sboru byli izraelští Židé, kteří mluvili hebrejsky (Skutky 6,1; 22,2), žili ve své komunitě (Skutky 2,47), dodržovali náboženské tradice (Skutky 10,14; 15,10; 21,20), slavili svátky (Skutky 2,1) a dokonce se účastnili modliteb a rituálů v chrámě (Skutky 2,46; 3,1; 24,17; 28,17).

Jakmile však to jádro začalo kázat, brzy se shromáždili kolem nich lidé z různých národů, různých jazyků a různých zvyků. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. – Skutky 2,5-6

A tak se raná církev brzy rozvinula do dvou kruhů: vnitřní kruh hebrejsky mluvících Izraelců a širší mezinárodní kruh různých jazyků, hlavně Řeků. To způsobilo napětí v názorech na různá témata (rozhodování, delegace, účetnictví, získávání financí, misijní priority, atd.). V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl. - Skutky 6,1

Toto napětí bylo často nepříjemné, ne-li traumatické. Přesto však to bylo nezbytným komponentem kvůli dvojí autoritě pro obnovení království pro Izrael (Skutky 1,6) a pro kázání evangelia národům (Skutky 1,8). To stejné napětí cítíme v našich sborech i dnes.

Nakonec zde bylo i téma vůdcovství. Představte si tento problém: jeden sbor se 12 učedníky (!) [kteří ještě k tomu byli Židé (!)]. Sbor v Jeruzalémě měl dva účely: 1) být místním sborem v každém ohledu; 2) provádět strategické plánování a vykonávat poslání Božího království. To se rozvinulo ve stupňovité vůdcovství.

Jedna rada se skládala ze „starších“, kteří byli zodpovědní hlavně za místní sbor, a druhá rada byla z „apoštolů“, kteří se hlavně starali o širší poslání. Pavel a Barnabáš s tím nesouhlasili a dostali se s nimi do sporu; proto bylo rozhodnuto, aby ti dva a ještě někteří jiní z Antiochie šli do Jeruzaléma a předložili tuto otázku apoštolům a starším… Když přišli do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly a staršími a vypravovali jim, jak je Bůh ve všem vedl. - Skutky 15,2; 4 Někdy se tyto dvě skupiny sešly, aby prodiskutovaly přesahující témata. Apoštolové a starší se tedy sešli, aby celou tu věc uvážili. – Skutky15,6

Prosím modlete se o moudrost pro náš sbor a i jiné sbory při hledání Božího pravého řádu pro obnovu a probuzení.


Oprava:

Název místa na řece Jordán, kde Židé vstoupili s Jozuem do Kanaanu, kde Eliáš vystoupil do nebe před zraky Elíši a kde byl Ješua pokřtěn Janem Křtitelem, (Khasar al Jehud) znamená v arabštině „palác Židů“  a ne „přechod Židů“ jak jsme psali minule.


Zpět